„Vše je věčné a nic nepodléhá konečnosti, ale pouze změně a její dočasnosti. Není to beznaděj žít jenom do smrti? Není to beznaděj žít věčně? Není to beznaděj být součástí tohoto procesu? Pokud tomu tak skutečně je, tak i „nic“ má svoji hodnotu. Lidské dějiny mají několik úrovní. Úroveň totality, kdy silnější utlačuje slabšího. Úroveň demokracie, kdy práva jednotlivce mají hranice do té míry, dokud neomezují hranice jednotlivce jiného. A poslední úroveň, je degenerace demokracie, kdy slabší terorizují a zneužívají dobro silnějšího a silnější si to nechá líbit do té doby, dokud není ohrožena jeho samotná existence a v té chvíli se zdegenerovaná demokracie zvrhává do totality a koloběh dějin začíná znovu. Bůh, je forma. Je to náš životní prostor, který máme naplnit svým lidstvím. Tak jako je ryba rybou, ve svém prostoru, tak jako je pták ve svém prostoru se svými křídly ptákem, tak je i člověk dán do svého prostoru, který ústí v jeho svobodnou vůli a svobodné rozhodování o vlastním životě. Ten, kdo svou svobodnou vůlí omezuje svobodnou vůli jiných, ten přesahuje kompetence své vlastní formy a tak omezuje sám sebe ve vlastním přístupu k Bohu. Náš prostor, ve kterém žijeme, je časově omezen, prostor ve kterém jsme, je věčný. „Jsem, který jsem“ je časově neomezené ty, ve kterém stále můžeme žít. Vše, co není věčné a neb nepodléhá  dočasnému cyklu, degeneruje.